Od autora: původní článek: Většina lidí, kteří vyhledávají psychoterapeutická sezení, věří, že jsou slabí, že jejich vitalita vyschla a je pro ně těžké dívat se na svět a jeho problémy . Ale tohle je pravý opak. Mnozí z nás si nechtějí přiznat, že často něco potřebujeme: toužíme po milostných vztazích, osobním růstu, stabilitě ve společnosti, finančním zabezpečení a mnoha dalších. Velká část našeho sebezkoumání se tedy zaměřuje na naše potřeby a příležitosti, jak se vyhnout životním nástrahám. Někdy jsme slabí. Když je naše dítě nemocné a my mu nemůžeme s ničím pomoci, cítíme každou injekci, kterou mu lékař dá, a zároveň nám jeho psychická vyčerpanost nedává možnost reagovat na ty, kteří k nám nejsou fér. Škodám nelze vždy zabránit. Nezbývá než přiznat, že jsme selhali. Není třeba předstírat, že tomu tak není. Člověk musí být schopen čelit pravdě o naší lidské existenci. Uznejte svou zranitelnost, když se chopíte agrese svého protivníka. Mluvte klidně, že vás bolí, když to slyšíte – to odvrátí hněv a otevře dveře pokojnějšímu dialogu a spolupráci. To nám umožní vyhnout se iluzi ochrany a blokování pravdy o realitě našeho života. Než se o něco pokusíme, musíme si nejprve uvědomit své nedostatky. Zkoumáním našich slabých stránek máme možnost je překonat. Každý si váží soucitu, laskavosti a jemnosti. Když si uvědomíte svou zranitelnost, budete moci být soucitní vůči ostatním. Každý pocit je dočasný. Nebudou žádné pocity slabosti a neschopnosti. To vše je součástí lidské zkušenosti. Čím dříve to přijmeme, tím snazší pro nás bude pokročit..