Donald Woods Winnicott je známý nejen jako psychoterapeut a vědec, ale také svým vynálezem projektivní metody kreslení „čmáranic“. S velkým úspěchem ji používal v diagnostice a psychoterapii dětí i dospělých v nejrůznějších situacích a případech. Zde je jeden z nich: Tento materiál ještě nebyl prezentován v ruštině. Toto je můj překlad z angličtiny „Ashton“ – 12letého Ashtona mi doporučil praktický lékař, který napsal: ... výjimečně chytrý, ale bohužel s mnoha obtížemi, které jsou géniům vlastní. Je velmi podrážděný, nervózní, bojí se o své zdraví. Když dojde na návrat do školy, vždy onemocní horečkou. Nedávno se u něj objevily záchvaty a je těžké to zvládnout doma. Navíc má velké potíže se spánkem a má časté noční můry...rodiče mají různé názory na to, jak se s problémem vyrovnat... Ashton se ukázal jako výjimečný člověk, jak bude patrné z popisu rozhovoru s ním . Měl vdanou sestru se dvěma dětmi; byl tedy strýcem. Dávám minimum informací, abych případ zakryl. Nevyhnutelně se v tomto procesu mnoho ztrácí, ale klíčové rysy interakce s chlapcem jsou zachovány. Navázání kontaktu se ukázalo být snadné. Rychle jsem obdržel důkazy, že chlapec měl vysokou inteligenci, totéž platilo pro oba rodiče a jeho sestru. Rozložil jsem papír před nás a začali jsme hrát čmáranice.(1) Z mého prvního čmáranice udělal rybu.(2) Z jeho čmáranice jsem udělal hada a zaklínače hadů.(3) Proměnil moje do ryby polykající želvu nebo do velké medúzy. Tyto čmáranice ho velmi potěšily, zdálo se, že pro něj znamenaly něco zvláštního.(4) Z jeho čmáranice jsem udělal psa.(5) Z mého udělal sedícího králíka.(6) Proměnil jsem jeho čmáranici v obličej. ( 7) Udělal ze mě dřevěnou botu (8) Udělal jsem z jeho čmáranice znak libry (9) Udělal ze svého čmáranice v figurku nebo panenku příležitosti jsme mluvili o věcech, které si lidé berou do postele jako společnost. Říkal, že má dva plyšové medvídky (11) Z té mé udělal rybí hlavu, jako v jedné reklamě, kterou viděl. "Když sníš, vidíš něco takového (rybí hlavu)?" Nakreslil (12) detail "zvláštního snu, který je velmi těžké popsat nebo nakreslit." Je to strašidelné a pohybuje se. „Svázalo mě to kusy provazu. Když jsem přetrhl lana, dívalo se to na mě docela naštvaně.“ Nyní se Ashton začal chovat způsobem, který je těžké popsat. Vyjadřoval se velmi složitě, až nepřirozeně, jako velmi zralý a erudovaný člověk. Operoval takříkajíc intelektem a rychle pochopil intelektuální pojmy a souvislosti mezi myšlenkami a Ashton začal mluvit o svých snech a nepříjemných zvucích. "Nemůžeš to namalovat: vypadá to, jako by se hroutil dům." „Jednou jsem měl nepříjemný zážitek: ležel jsem v posteli, a protože jsem nemohl spát, poslouchal jsem hudbu, tedy v duchu jsem si pustil Beethovenovu symfonii. Musel jsem být v polospánku, protože když byla pauza v hudbě, nenásledovalo to pokračování, ale podivný zvuk.“ Připadalo mu to všechno děsivé a v tu chvíli mi bylo jasné (kvůli tomu, co se stalo s chaotickým a neuspořádaným hlukem), že pro něj hudba hodně znamená. Hudba vytěsňuje halucinace Poté jsme mluvili o hudbě a kreslení jako o způsobu, jak ovládat halucinace. Potom řekl: „Nedávno jsem maloval abstrakci. Je to docela složitá kresba, ale mohu ukázat její část.“ V tomto bodě nakreslil (13) Detail abstrakce, kterou mi chtěl ukázat (14) Toto je celá abstrakce a já vím, že já nemohl jsem vybrat tu důležitou část sám. (Rodiče mi to poslali později.) Jak se později ukázalo, to byl hlavní bod rozhovoru. Cítil jsem, že mi svěřil klíč ke své abstrakci, i když abstrakci svým vlastním způsobem